Rozhovor s Ivo Kahánkem o Písňových studánkách

Ačkoliv Ivo Kahánek je klavíristou, má s pěvkyní Martinou Jankovou společného více, než by se mohlo zdát. Také proto účinkují ve společném programu Písňových studánek, ale nejen v něm… Spojení emocionální síly a hloubky v jeho klavírní interpretaci s křišťálovým sopránem a neméně procítěným přednesem Martiny Jankové je slibnou vyhlídkou na blížící se liteňský koncert…

Proč jste se rozhodl angažovat v programu Písňových studánek Martiny Jankové? Co vás na něm oslovuje nebo čím je vám blízký?

S Martinou nás pojí dlouhé přátelství, vztah k rodnému kraji a také velmi podobné hudební preference. Ty před časem vyústily v naši první společnou desku – Janáčkovu Moravskou a Ukvalskou lidovou poesii v písních. No a když Martina navrhla, že by chtěla janáčkovské lidové inspirace akcentovat přímo zapojením cimbálové muziky, neváhal jsem ani chvíli. Tento projekt je pohledem na Janáčka „z druhé strany“, na jeho nejhlubší inspirační zdroje, a také na hudební kořeny moravské kultury jako takové. Síla těch písní je neuvěřitelná, a i po několikerém provedení mívám občas na pódiu problém, aby mi nešly slzy do očí…

Martinu Jankovou doprovázíte také v rámci dalších projektů. Které to jsou? Co vás přivedlo ke vzájemné spolupráci? Co vás spojuje?

Je to tak. Máme již natočenou další desku – známé i neznámé písně Bohuslava Martinů – která by měla vyjít příští rok. Kromě toho uvažujeme o projektu s hudbou Fryderyka Chopina, který byl sice především skladatelem klavírním, ale napsal také mnoho krásných písní, jejichž kombinace se sólovými klavírními kusy oba tyto hudební světy umocňuje. Naše spojnice jsem naznačil již v předchozí odpovědi, ale snad bych zmínil ještě jednu: podobné životní hodnoty. Myslím, že to společné naladění je velmi důležité i pro hudební souhru. Josef Suk říkával, že souhra v hudbě funguje už na první zkoušce, nebo nefunguje nikdy. Přesně tak to máme s Martinou – nezkoušíme, abychom se sešli na první době, nýbrž abychom ještě prohloubili náš velmi podobný pohled na hudbu.

Jaký je váš vztah k lidovým písním? Jaká hudební oblast, období či skladatel jsou vašemu srdci nejbližší?

Lidové písně mám moc rád a musím říct, že jejich umělecká síla si v ničem nezadá s písněmi umělými i těch největších autorů. Navíc prozrazují něco hlubšího o lidech a národech, z nichž vzešly, a to mne nesmírně přitahuje. Já osobně mám moc rád právě lidové písně východu – moravské, slovenské či maďarské – pro jejich temperament, rytmickou neuchopitelnost a někdy i vnitřní temnotu a smutek. V klasické hudbě se mi asi nikdy neomrzí romantická hudba – Chopin či Schubert – ale čím jsem starší, tím více mám rád Mozarta a Bacha. No a samozřejmě se hodně orientuji na českou hudbu, zejména zbožňuji Janáčka a Martinů.

Můžete prozradit své nejbližší plány a kde se na vás můžou posluchači těšit?

Z českých vystoupení v nejbližší době bych jmenoval vystoupení na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě 5. září (také s Martinou), dále Dvořákův klavírní koncert g moll se Západočeským symfonickým orchestrem Karlovy Vary 25. září, v říjnu pak slavnostní koncert s Českou filharmonií ke vzniku republiky (3. října, přímý přenos na ČT art) a Mozartovy klavírní koncerty s orchestrem Barocco sempre giovanne v rámci cyklu Spolku pro komorní hudbu v pražském Rudolfinu (24. října).