Eliska_haskova_coolidge_1Eliška Hašková Coolidge

Eliška Hašková Coolidge se narodila v Praze. V roce 1946 emigrovala do Spojených států amerických a po dvaceti sedmi letech práce pro americkou vládu se vrátila do vlasti spravovat restituovaný rodinný majetek.
Paní Coolidge je nezávislou konzultantkou (Coolidge Consulting Services) v Praze a Washingtonu. Coolidge Consulting Services se specializuje na záležitosti související s poradenstvím v oblasti protokolárních a personálních otázek, imagemaking, public relations.

Před svým návratem do České republiky byla paní Coolidge zaměstnána devět let ve vysokých funkcích na ministerstvu zahraničních věcí USA. Pracovala jako alternující zástupce v Organizaci amerických států. Jako zástupkyně ředitele protokolu USA paní Coolidge plánovala a koordinovala veškeré oficiální aktivity pořádané na ministerstvu zahraničních věcí ministrem zahraničních věcí nebo viceprezidentem USA.
Paní Coolidge pracovala osmnáct let v Bílém domě jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů. Během tohoto období založila, organizovala a řídila Kancelář prezidentských zpráv jako její ředitelka. Paní Coolidge se v současnosti podílí na činnosti obecně prospěšných organizací. Je místopředsedkyní nadačního fondu Plaváček, členkou představenstva Klubu mecenášů Národního divadla TRIGA, působí v Americké obchodní komoře a ve správní radě Amerického institutu pro politické a ekonomické systémy (AIPES).

 

CENTROPE-Preis 2012 geht an Kammersänger Peter DvorskýPeter Dvorský

Světově uznávaný slovenský operní pěvec pochází z hudební rodiny (jeho bratři Miroslav, Jaroslav a Pavel jsou též zpěváky). Studoval zpěv na bratislavské konzervatoři u Idy Černecké. Do opery Slovenského národního divadla byl angažován v roce 1972 jako mimořádný talent ještě během studia. Od roku 1977 vystupuje na předních zahraničních operních scénách (Velké divadlo v Moskvě, Vídeňská státní opera, milánská La Scala, londýnská Covent Garden, operní divadlo ve Florencii). V roce 1977 účinkoval v Metropolitní opeře v New Yorku jako postava Alfréda Germonta v Traviate. Bohému zpíval v La Scale, potom ve veronské Aréně, v Mnichově (1984) a v Metropolitní opeře v New Yorku (1987). Od 80. let 20. století je řazen mezi nejlepší tenoristy světa (spolu s Plácidem Domingem, Lucianem Pavarotti a José Carrerasem).

 

Jiří Vejvoda Jiří Vejvoda

Narodil se v roce 1951 v Lounech a vystudoval obor překladatelství a tlumočnictví na FF UK V Praze. Působil jako tlumočník ve svobodném povolání, publikoval titulní rozhovory se slavnými osobnostmi v časopisu Mladý svět, vydal knížky s hudební tématikou, od r. 1983 spolupracoval s Československým rozhlasem a Československou televizí jako publicista a moderátor. V letech 1990 a 1991 moderoval každotýdenní Hovory z Lán s prezidentem Václavem Havlem; byl rovněž zvláštním zpravodajem tehdejšího Československého rozhlasu z oficiálních zahraničních cest hlavy státu. Od r. 1990 do r. 2000 spoluuváděl (s Otou Nutzem) rozhlasové talk show Káva u Kische; ve druhé polovině 90. let se stal ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha; byl šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas, od r. 2002 šéfproducentem uměleckých pořadů a soutěží Českého rozhlasu a ředitelem stanice Český rozhlas 2 – Praha (2004 – 2010).

Od r. 1995 dosud uvádí významné koncerty, například několik crossover turné s Lucií BílouEvou UrbanovouKarlem GottemPetrem DvorskýmHelenou Vondráčkovou a Štefanem Margitou anebo zahajovací a závěrečné večery Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Moderuje též slavnostní události, například k výročí vzniku Československa v Rudolfinu nebo setkání prezidentů Visegrádské čtyřky či udělování Státních cen za literaturu a další umělecké obory. Pro Českou televizi uvádí přímé přenosy i záznamy, např. od r. 1994 nepřetržitě Novoroční koncerty Vídeňských filharmoniků z Vídně. Rádio Classic FM vysílá od roku 2011 každotýdenní cyklus pořadů pod názvem Planetární předplatné, který J. Vejvoda připravuje a moderuje. Do Týdeníku Rozhlas přispívá od r. 2010 seriálem Co vysílá svět o rozhlasových stanicích všech kontinentů. Také však rozhovory s hvězdami operního nebe jako Plácido DomingoJosé Carreras či Elina Garanča

V březnu 2014 byl zvolen Poslaneckou sněmovnou PČR členem Rady Českého rozhlasu. Do Rady ČRo jej navrhla Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, získal 105 hlasů od přítomných poslanců. V květnu 2014 se stal místopředsedou a tiskovým mluvčím Rady ČRo.

 

plachetka foto Adam Plachetka

Díky houževnatosti a promyšlenému budování repertoáru vyrostl Adam Plachetka v posledních několika letech v jednoho z nejzajímavějších světových pěvců své generace. Rodák z Prahy absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla. Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde nastudoval postavy jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo) a Guglielmo (Cosi fan tutte).

Od září 2010 je Adam Plachetka stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (La bohéme) se zde objevil mimo jiné jako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (L’elisir d’amore), Figaro, Guglielmo, Publio (La clemenza di Tito), Mustafá (L’Italiana in Algeri) nebo Alidoro (La Cenerentola).

Jeho závazky čítají Salzburger Festspiele, Seoul Arts Center, Opéra de Nice, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Pražské jaro, Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Musikverein ve Vídni, Festpielhaus Baden-Baden, Opéra Comédie Montpellier, Glyndebourne Festival, Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně nebo Teatro alla Scala v Miláně. V únoru roku 2015 se poprvé představil v Metropolitní opeře v New Yorku jako Masetto.

Vystupuje pod taktovkou dirigentů jako Alain Altinoglu, Marco Armiliato, Bruno Campanella, John Fiore, Asher Fisch, Valery Gergiev, Friedrich Haider, Daniel Harding, Jakub Hrůša, Patrick Lange, Louis Langrée, Marc Minkowski, Riccardo Muti, John Nelson, Tomáš Netopil, Yannick Nézet-Séguin, Robin Ticciati nebo Franz Welser-Möst.

 

Jakub Hrůša

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberského symfonického orchestru, hlavním hostujícím dirigentem londýnského orchestru Philharmonia, stálým hostujícím dirigentem České filharmonie, hlavním hostujícím dirigentem Tokijského metropolitního symfonického orchestru a v letech 2009–2015 působil jako hudební ředitel a šéfdirigent orchestru PKF – Prague Philharmonia.

Je absolventem pražské AMU, kde studoval mimo jiné i u Jiřího Bělohlávka. Hrůša pravidelně hostuje u předních orchestrů v Evropě i USA. Z jeho nejdůležitějších vystoupení v posledních letech lze jmenovat debut s Královským orchestrem  Concertgebouw, se souborem Orchestra dell’Accademia Nazionale dei Santa Cecilia, s Mahlerovým komorním orchestrem, Newyorskou filharmonií, bostonskými a chicagskými symfoniky a také opakovaná vystoupení s Orchestrem lipského Gewandhausu, orchestrem DSO v Berlíně, Losangeleskou filharmonií a Cleveland Orchestra. V letošní sezóně Jakub Hrůša debutoval rovněž se sanfranciskými symfoniky a Mnichovskou filharmonií. 

Stejně blízko jako ke koncertnímu repertoáru má i k operní tvorbě. Vedle Národního divadla v Praze pravidelně hostuje také na Glyndebournském operním festivalu a v letech 2010 až 2012 zastával i funkci uměleckého ředitele festivalového turné po britských městech. Pro Glyndebournský festival nastudoval Janáčkovu Lišku Bystroušku, Brittenova díla Sen noci svatojánské a The Turn of the Screw, Bizetovu Carmen, Mozartova Dona Giovanniho a Pucciniho Bohému. Na jiných scénách dirigoval také Janáčkovy opery Věc Makropulos (Vídeňská státní opera) a Její pastorkyňa (Finská národní opera), Dvořákovu Rusalku (Opéra national de Paris), Pucciniho Triptych (Frankfurtská opera) a Musorgského Borise Godunova (Dánská královská opera). Na scéně Opéra national de Paris dirigoval Lehárovu Veselou vdovu, s Bizetovou Carmen a představil se rovněž na scéně Královské opery v Covent Garden.

Má na kontě také řadu nahrávek: Houslové koncerty P. I. Čajkovského a M. Brucha s Českou filharmonií (Universal), Berliozovo, Straussovo a Sukovo dílo s Tokijským metropolitním symfonickým orchestrem (Octavia Records), tři disky s orchestrem PKF – Prague Philharmonia (Pentatone), šest CD s českou hudbou (Supraphon), Smetanova Má vlast v čele Bamberských symfoniků (Tudor Records).

Jakub Hrůša se stal prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase, která mu byla udělena za zásluhy o šíření hudby Leoše Janáčka v zahraničí. Působí rovněž jako předseda občanského sdružení International Martinů Circle.