Rod Daubků

Rod Daubků patřil v 19. století k nejznámějším, vysoce postaveným rodinám v českých zemích. 

První zmínky o rodině Daubků se datují do konce 18. století v oblasti Poličky, kde se rodina věnovala krejčovství a provozovala obchod s plátnem. 

V roce 1850 kupují Daubkovi velkostatek v Litni. V druhé polovině 19. století Daubkovi úspěšně rozvíjejí podnikatelské aktivity, jako např. výrobu piva, sladu, cihlářského zboží či lihu. V roce 1875 zřizují lihovarnickou školu, vůbec první průmyslovou školu tohoto oboru v Rakousku-Uhersku. Liteňský statek se stává velice úspěšnou podnikatelsky soběstačnou jednotkou. Jako správce jejich statku v Litni pracuje v té době otec budoucího spisovatele Svatopluka Čecha.

Kromě podnikání se Daubkovi věnují podpoře kultury a stávají se významnými mecenáši kulturního života. Patří mezi sedm hlavních zakladatelů Národního divadla a jsou v úzkém kontaktu s umělci patřící do této generace. Malíři Quido a Josef Mánesovi, Josef Václav Myslbek nebo František Ženíšek pobývali často v Litni, kde za podpory Daubků následně vznikala významná díla patřící dnes Národní galerii, jako obrazy Oldřich a Božena či Josefína nebo zde také vznikl návrh první opony Národního divadla. V roce 1887 Daubkovi najímají pražského stavitele a architekta Antonína Wiehla na výstavbu rodinné hrobky v Litni, o jejíž výzdobu se postaral sochař Josef Václav Myslbek či malíř Maxmilián Pirner. 

V roce 1896 povyšuje císař František Josef II. Josefa Šebastiána Daubka do šlechtického stavu. Na svůj nově vytvořený erb si Daubkovi volí latinské „Suscipere et finire“ – „Podniknout a dovést do konce“. V roce 1909 obdrží Irma Daubková za svoji charitativní činnost od papeže Pia X. papežskou medaili Bene merenti. 

Za 2. světové války Daubkovi schovávají ve svých mlýnech v Brněnci mnoho Židů a tím zachraňují jejich životy, za což jim osobním dopisem děkuje Oscar Schindler.

Majetek rodiny Daubků v Litni je nejprve zabaven nacisty a následně znárodněn po komunistickém převratu v roce 1948. Jarmila Novotná a manžel Jiří Daubek se uchylují do emigrace v USA, kde Jiří pokračuje ve své nové kariéře v IBM. Stává se jedním z nejbližších spolupracovníků ředitele společnosti Thomase J. Watsona a je zodpovědný za mezinárodní expanzi IBM do Evropy a následně do Asie. Jiří Daubek umírá v roce 1981 ve Vídni a je pochován v rodinné hrobce v Litni. 

Jeho syn George Daubek žije se svou rodinou v Pound Ridge v USA.