Jarmila
Rod Daubku

Josef František Daubek, který liteňské panství koupil v roce 1850, se do historie zapsal jako hostitel a mecenáš předních českých vlasteneckých osobností. Patřil k zakladatelům Národního divadla (jeho dcera Eleonora se provdala za  intendanta ND Jana Jeřábka, další z dcer, Růžena provdaná Jelínková byla jednou ze zakladatelek České filharmonie) a umělci angažovaní pro stavbu a výzdobu pražského kulturního stánku našli v Litni útočistě i pracovní příležitosti. Liteňský zámek zdobily obrazy Hynaise, Úprky, Brožíka i Švabinského, do Litně zajížděl i Antonín Dvořák.

Josef Mánes (1820–1871) byl prvním významným hostem na zámku. Daubek si u něj objednal portréty rodinných příslušníků. Mánes přijel do Litně v září roku 1861 a během tříměsíčního pobytu namaloval akvarely všech šesti Daubkových dětí. Portrét jejich matky Anny zůstal proveden pouze tužkou, protože během portrétování zemřela. Zámeckým pokladem se stala velká podobizna J. F. Daubka s věrným psem Husarem. V majetku rodiny se nacházel slavný obraz Josefa Mánesa „Josefina“, přezdívaný „česká Mona Lisa“. Ten dostala jako svatební dar Jarmila Novotná, dnes je v majetku pražské Národní galerie.

Quido Mánes (1828–1880), mladší bratr slavnějšího malíře, pro sídlo rodiny Josefa Františka Daubka v Litni vymaloval několik pokojů a strop v zámecké jídelně. Použil motiv čtyř ročních období a znaky slovanských zemí habsburské monarchie.

František Ženíšek (1849–1916) se s Josefem Šebestiánem Daubkem seznámil v Paříži a spřátelili se natolik, že spolu v letech 1884–1885 podnikli výlet do Holandska. Pro mladého Daubka to byla zároveň svatební cesta: roku 1884 se oženil s vídeňskou dvorní dámou Irmou von Wels. Oba Ženíšek portrétoval. Daubek byl Ženíškovým stálým a významným zákazníkem. Zároveň mu poskytl pohostinství na svém panství v Litni. Zde vznikl návrh první opony Národního divadla a v dnes již neexistujícím zámečku v nedalekých Vlencích zase Ženíškovo nejvýznamnější dílo z roku 1884, Oldřich a Božena. Bujarý Oldřich na koni nese podobu Josefa Šebestiána Daubka na jeho milovaném koni Vulkánovi.

Josef Václav Myslbek (1848–1922). Jeden z našich nejvýznamnějších sochařů, který dal podobu postavám českých dějin a mýtů a svou tvorbou poznamenal všechny následující generace moderních umělců, vytvořil dominantu hrobky Daubků, sochu sv. Josefa. Roku 1887 za ni obdržel na Pařížském salónu čestné uznání. Na liteňském zámku dále vznikla busta zámeckého pána (Josefa Šebestiana) a v pražském ateliéru pro něj Myslbek vytvořil sérii studií alegorie hudby.

Antonín Wiehl (1846–1910), významný pražský architekt, navrhoval nejen budovy, ale tvořil i architekturu hřbitovních plastik (Slavín na Vyšehradském hřbitově). Pro Josefa Františka Daubka navrhl r. 1887 přestavbu a rozšíření  vily v Brněnci nedaleko Poličky, v následujícím roce jej oslovil Josef Šebestián Daubek, aby postavel rodinnou hrobku v Litni, jejíž interiér vyzdobili J. V. Myslbek a Max Pirner.